Saturday, October 11, 2014

Konec?

Ještě 3 dny a můj au-pair program je u konce... Uteklo to tak šíleně rychle, člověk si to ani nestihne uvědomit.
Co mi moje 2 roky tady daly? Splnila jsem si sny, které jsem ani nevěděla, že mám. Procestovala jsem místa, o kterých si člověk říká, že je nikdy neuvidí. Teď se koukám na filmy a přijde mi zvláštní, že všechna ta místa znám. Zasnoubila jsem se, ačkoliv datum svatby ještě nevíme, záleží na studiu. Taky jsem si sundala růžové brýle. Amerika je krásná země, ale život v ní není o nic lehčí než u nás. Pokud jste úspěšní, tak se vám tu žije lehce. Ale chudší vrstvy se tu musí hodně otáčet - zdravotnictví, školství, nájmy... to vše je tak šíleně drahý. Lidé mi tu nepřijdou o nic lepší - je to o jedincích. Tak jako v ČR najdete protivy, tak tady také. Američané jsou falešní - hodně se usmívají, ale nikdy vám neřeknou, že jste jim nepříjemní. Hodně holek si chválí, že se tě tu v obchodech ptají, jak se máte. Ehm, ano oni se zeptají, protože je to jejich verze našeho Dobrý den, ale ve skutečnosti to nikoho nezajímá.
Život v USA mi k srdci nepřirostl. Mám ráda možnosti cestování - je tu takových neuvěřitelných možností, co vidět a zažít. Ale také je to tu drahé. Život au-pair mi chybět bude - takhle jednoduchý život jsem nikdy nežila. Přesto to tu miluju - Amerika mi dala mojí druhou rodinu. Ryan je moje miminko, koukám na ni a říkám si, kdy se stalo, že z 5 měsíčního mimča je skoro 3 letá slečna. Drew mi bude taky moc chybět. Upřímně můžu říct, že jsem si jista, že v mém životě zůstanou. Sice ne tak, jak bych si přála, ale určitě se ještě setkáme.
Všechno mne bolí při představě opouštění holčiček. A to se neloučím definitivně. Byla mi udělena změna statusu na B2, takže tady ještě 6 měsíců zůstanu. Strávím čas s přáteli a pak si uděláme s Miškou výlet zpět do Orlanda - to místo miluju, teď otevřeli nového Harryho.
Do New Jersey se vrátím asi tak na týden na návštěvu, pak řeknu mé poslední sbohem. Teď se akorát pouštím do balení, většina mých věcí zůstane tady, ale je potřeba vše sbalit.
Váháte nad tím jet jako au-pair? Jeďte, ve chvíli, kdy vás to napadlo, jste se rozhodli. Není to vždy jen procházka růžovým sadem, děti jsou děti, ale rozhodně to stojí za jakékoliv nervy!

Dárek pro holkdy - ABC s rodinou 
Dárek pro holky - rýmy o sestrách, mnou vymyšlené

2 comments:

  1. Páni! Nemůžu tomu uvěřit, že to jsou už dva roky, kdy jsem objevila tvůj blog, četla, jak si děláš řidičák, chystáš se do Států a já si řekla, že to chci taky zažít. Bohužel, zatím jsem jen zavrtaná ve skriptech, abych splnila přání prarodičů a v kolonce titul si mohla odškrtnout ty tři písmenka. Je až s podivem, že čím déle studuji, tím víc si myslím, že mi to nakonec nedá tolik, kolik jsem očekávala. Stala ses mým vzorem (stejně jako před x lety Marie Sklodowska při rozhodování o směru vzdělání :-D) a já věřím, že po státnicích, za nějakých 18 měsíců, si splním i tenhle sen (i když už nebudu nejmladší, pravda :-D) Díky za každý tvůj článek a těším se na další! Ať se ti daří :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuju to me tesi :) dodelej si titul, mne moc mrzi, ze s tim teprve budu muset zacit :) ale nevzdavej se ani au-pair, pokud i za tech 18 mesicu budes chtit jet, tak odjed bez ohledu na vek, jinak budes litovat :)

      Delete